Svoje servery si pronajímám od německé společnosti Hetzner Online AG. Kvalita a rozsah poskytovaných služeb je nesrovnatelná s hostingy a housingy dostupnými u nás a navíc platím tak o polovinu méně než bych platil u průměrného českého housingu. V sobotu se mi ale u mého nejstaršího serveru odporoučel jeden disk z původní konfigurace 2x 1,5 TB (Seagate ST31500341AS) v softwarovém RAID1. I jal jsem se využít služeb neautomatizované podpory.
V blízké budoucnosti mě čeká převzetí administrace jednoho serveříku hostujícího cca stovku webů. Přesněji řečeno, čeká mě převzetí hostovaných dat a nastavení zbrusu nového serveru. Ten současný totiž funguje na Windows Serveru 2008, jedná se o klasický WAMP a na jeho konfiguraci a ladění se zvysoka se*e. V plánu je odstěhovat to všechno na nějakou pořádnou mašinu a sloučit s tou hrstkou webů, které hostuji já. A protože jsem, jako správný admin, hrozně líný, rád bych, aby mi to všechno běželo na prostředí, které se dá snadno poskládat z dostupných .deb balíčků v oficiálních repozitářích. Zjistil jsem však, že mé požadavky není schopen dokonale uspokojit žádný HTTP server.
Před nějakým půl rokem jsem předváděl, jak se dá ukrást administrátorský účet na Windows 7 a 2008 R2. Na *nixech je také možnost udělat něco podobného. Opět je k tomu samozřejmě potřeba fyzický přístup ke stroji, tentokrát ale není třeba instalační médium. (I když jednou z variant je nakopnutí live distribuce a editace /etc/passwd a /etc/shadow souborů. Téhle variantě se ale věnovat nebudu).
Na počátku stvořil Admin server a službu. Služba pak byla nesličná a nebezpečná a data byla přenášena plaintextem. I řekl Admin: „Budiž SSL!“ I bylo SSL. A viděl Admin, že SSL bylo dobré. I oddělil Admin SSL od plaintextu a nazval SSL bezpečným a plaintext nebezpečným. I vznikl self-signed certifikát a zabezpečený přenos, služba první.
Udělal jsem si radost a koupil si malý pracovní laptop. Ta 17“, kterou jsem měl doteď, tak nějak nebyla to pravé ořechové, když bylo potřeba ji půl hodiny třímat v náruči při nastavování nějakých Wi-Fi nebo podobných nesmyslů. Ještě před tím, než jsem vůbec začal vybírat, který laptop by se mi na to moje běhání líbil, bylo už víceméně rozhodnuto o tom, jaký operační systém na něj přijde. 80 až 100 GB dostane BackTrack 5 R2 a zbytek dostanou sedmičky. Když už jsem tam toho tučňáka nacpal, říkal jsem si, že 100 GB je dost na to, aby ten systém byl jen na hraní, a jal jsem se do něj instalovat nejrůznější další aplikace, kvůli kterým bych jinak musel rebootovat do Windows. A narazil jsem na VLC, které se vehementně bránilo být spuštěno pod rootem.