Jako švýcarské hodinky značky Roiex, vyrobené v Číně a prodané v tureckém bazaru, chtělo by se dodat po tom, co si člověk trochu projde kód cronu nacházejícího se v repozitářích Debianu a Ubuntu a potká se s některými zvláštnostmi.
Běží-li vám na vašem serveru špatný vtip jménem MySQL, je z bezpečnostního hlediska poměrně vhodné nepouštět jej mimo ohrádku localhostu. Tedy, od dob co existují SQLite, pgSQL a NoSQL databáze je lepší jej nepouštět vůbec nikam, ale lepičům písmenek co si říkají „webmasteři“ se to těžko vysvětluje. Pokud se však ocitnete v situaci, kdy MySQL ven prostě musí, pak by bylo dobré podniknout pár kroků, díky kterým budete mít lepší orientaci v tom, kdo se k vám dobývá, a případně i v tom, kdo se k vám už nikdy dobývat nebude, poněvadž bude obdarován krásným IP banem.
Tak schválně, kolikrát jste za poslední týden použili klávesu SysRq? Tedy za předpokladu, že na vaší klávesnici vůbec nějaká taková je, protože někteří výrobci její funkci na klávese s printscreenem nejen nepopisují, ale pro jistotu ji ani neimplementují. Systém requesty jsou přitom nesmírně užitečné při řešení závažných problémů na *nixových strojích.
Mám blbuvzdorný pythonovský updatovací skriptík pro deb-based systémy. Jedná se v podstatě o jednoduchý wrapper nad apt-getem s několika málo možnostmi nastavení. Primárně je určen pro bezobslužné aktualizace systémů a pro vypisování zastaralých balíčků v reportech. Nedávno mi bylo nahlášeno, že při jednom updatu balíčku samby se skript nějak rozbil a nedoběhl do konce.
Už se mi párkrát stalo, že jsem u zákazníka potřeboval k místní zabezpečené Wi-Fi síti připojit další zařízení. Po dotazu na heslo jsem však místo odpovědi obdržel jen nechápavý výraz doprovázený větou typu „Já žádné heslo nemám. Já prostě zapnu počítač a jsem na internetu.“, případně ještě častěji „Já heslo nevím, to ví <doplňte rodinného příslušníka nebo známého>“. A v případě že ani ten není k sehnání, nezbývá mi nic jiného, než se vrhnout po již připojeném zařízení a přesvědčit jej, aby mi heslo prozradilo.