Hraju si tu tak s vývojovou verzí Ubuntu 16.04 a připravuju pro ni svoje balíčky a skripty, a koukám, že už v základu umí pracovat s LXC virtuálními kontejnery. Taky koukám, že ač na svém blogu provozuji tag virtualizace, obsahuje ostudně malé množství článků. Rozhodl jsem se tedy, že se zas jednou naučím něco nového a vyzkouším si jen tak z plezíru vyrobit virtuální kontejner s WordPressem.
Jen taková jednohubka, kterou jsem dnes v zápalu boje se zkostnatělými proprietárními Unixovými systémy vyplodil. Lehce souvisí i s předchozím článkem o textových protokolech, kde popisuji všelijaké připojování na TCP porty.
Už jsem dlouho nic nenapsal. Ne že bych neměl nápady nebo nepracoval na ničem zajímavém, ale polovina věcí, které obvykle dělám, je kryta různými NDA nebo jinými úmluvami značně omezujícími mou sdílnost a druhá polovina je natolik specifická, že by pravděpodobně stejně nikoho nezajímala. Ale kdyby byl zájem o popis migrace WebSphere Application Serveru nebo o veselé historky z troubleshootingu SLAB memory managementu linuxového kernelu, tak samozřejmě můžu sloužit. Řekl jsem si tedy, že zkusím naopak napsat o něčem, co provozuji dnes a denně. Ladění a zkoušení komunikace se serverovými aplikacemi za použití nejrůznějších plaintextových protokolů.
To, že provozuji jednu obzvlášť rozlezlou instanci Zabbixu, pravidelní čtenáři mého blogu asi již vědí. V současnosti je na ní navěšených přes 130 zařízení, většinou MikroTiků, ze kterých se po SNMP vehementně tahají nejrůznější data. Dohromady se hlídá cca 4300 hodnot, z nichž je dobrých 80% aktualizovaných po jedné minutě. To je docela hodně dat, takže je záhodno popřemýšlet, zda na ně předpřipravená udělátka dostačují.
Komplementární článek k Jak z Windows 10 udělat desktopový systém, popisující, jak provedené úpravy uvést do původního stavu.