Max je zpátky. Starší, cyničtější a ožralejší než kdy předtím.
Trend remakeů, sequelů a prequelů ke hrám a filmům s již uzavřeným dějem asi hned tak nevymizí, a tak se díky němu dnes, devět let po vydání Max Payne 2, můžeme těšit z další filmově akční hry s hrdinou, u kterého víme, co od něj můžeme čekat. Rockstar si na svých posledních kouscích dává zatraceně záležet a většinou se mu to i podaří. GTA IV bylo úžasně zábavné a chytlavé, L.A. Noire napínavý a tajuplný, Red Dead Redemption neotřelý a zajímavý. I Max Payne 3 je vyveden k dokonalosti, co se zpracování týče, ale tak nějak mi celou dobu hraní „něco“ chybělo a naopak „něco“ přebývalo.

Příběh

Tři nagelovaní mladíci vejdou do baru v New Jersey... Ne, to není začátek vtipu. To je začátek příběhové linie, která zdůvodní, proč se třetí díl Maxe Payna odehrává v Jižní Americe. Tak tedy... Vejdou do baru, kde se náš Max snaží utopit smutek v alkoholu. Jeden z nich, synáček místního drogového bosse, Maxovi oznámí, že sebelítostivé bývalé policisty tu nerad vidí a s pistolí v ruce Maxe přátelsky pobídne k ochodu. V tom se na scéně objeví Maxův starý známý z akademie, Raul Passos, který mladistvé delikventy přesvědčí o opaku. Následuje výměna několika devítimilimetrových názorů a rázem jdou po Maxovi a Raulovi všechny místní ozbrojené složky operující na „druhé“ straně zákona. Passos nabídne Maxovi zaměstnání v soukromé ochrance bohaté jihoamerické rodiny Branců. Max práci přijme a rozjíždí staronový život v brazilském São Paulu, kde se v mrakodrapech i chudinských čtvrtích Max potýká s korupcí, politickým intrikářstvím, obchodem s drogami a lidmi a různými dalšími kratochvílemi, které k jeho práci patří.

Engine

Max Payne 3 běží, stejně jako v perexu jmenované Rockstarovské tituly, na enginu RAGE (tj. Rockstar Advanced Game Engine, neplést s hrou RAGE). Fyziku mu obstarává Bullet a animaci postav Euphoria engine. Tentokrát už RAGE umí i DirectX 11 a stereoskopické 3D a jelikož open-world a freeform akce jsou doménou Rockstaru, je celkem jasné, že Max Payne 3 dostal do vínku celkem slušně vychytaný základ. Vzhledem k tomu, že „kamenná“ distribuce vyjde na čtyři standardní DVD, člověk by si skoro řekl, že se má na co těšit. A víte co? Má! Max Payne 3 je pastvou pro oči (tedy za předpokladu, že nevlastníte nějaký předpotopní počítač). Grafické detaily a modely ve spojení s možnostmi vykreslování, která RAGE nabízí, vytvářejí nádherné realistické a bohužel občas i dost koridorové lokace. Docela hezký je i model zničitelnosti prostředí, který umožňuje střílet přes různé papírové a dřevěné konstrukce a „okousávat“ sloupy a betonové zátarasy, podobně jako tomu bylo třeba v Kane & Lynch. Propracované a celkem realistické efekty má také tříštící se sklo.

Herní mechaniky

Obtížnost je docela obstojná, i když její vyvažování opět spočívá v principu větší obtížnost = odolnější NPC udělující větší zranění, namísto nějakého zpestření umělé inteligence. Nepřátelé se schovávají, používají krycí palbu a snaží se vás sejmout, když přebíjíte nebo jste jinak náchylní. Nic převratného to sice není, ale jsem rád, že je UI vykazuje alespoň základní prvky inteligence, což je u moderních her celkem nevídaný jev. Za co jsem ale upřímně vděčný, je fakt, že se Max sám nezotavuje. Tuhle must-have featuru, kterou dneska implementuje každý tetris, fakt ze srdce nenávidím. Mnozí jistě namítnou, že ve hře jako Max Payne by ani nemohla, protože by zmařila účel painkillerů, ale připomínám, že máme jednadvacáté století, takže nic není nemožné. A to včetně špatných rozhodnutí. Jedno takové špatné rozhodnutí, které implementováno bylo, jsou třeba collectables. Sbírání kousků zlatých zbraní. Najít ve sprše třeba zlatou hlaveň pistole je celkem zvláštní a nějak to do hry prostě nepasuje.

Hratelnost

Videa a vsuvky jsou kapitolou sama pro sebe. Jestliže se Max Payne 2 honosil podtitulem „A film noir love story“, pak trojka nemůže být nic jiného než „Quentin Tarantino’s Die Hard“. No vážně. Zápletky, povahové rysy a charakteristika postav, cynický, ale naprosto trefný humor, textové efekty ve filmových vsuvkách (kterých je požehnaně), nelogická, ale umělecky ospravedlnitelná rozhodnutí hlavního hrdiny, dialogy v cizím jazyku bez překladu (portugalština), z toho všeho Tarantino úplně čiší. A přidáme-li k tomu fakt, že po první třetině hry se náš čtyřicátník Max rozhodne oholit si hlavu dohola a pak pobíhá v havajských košilích, nátělnících a podobných akčních úborech, máme akčňák s Brucem Willisem jako vyšitý. In-game videa mě ale trochu iritovala... Dobře, kecám, hodně mě iritovala, protože videa jsou přesně to něco navíc zmíněné v perexu. Je to totiž sakra pořád Max Payne, kde se „jen“ chodí, střílí, zpomaluje čas a žerou hrsti painkillerů. Neříkám, že je to na dobrou hru málo, ale způsob, jakým jsou do toho in-game videa zapojena, z toho dělá otravný bastl. Takový typický level totiž pak vypadá následovně: Běhy běhy, cutscene, běhy běhy, cutscene, běhy běhy, bang bang, cutscene, bang bang, bullet time, cutscene, běhy běhy, cutscene, běhy, cutscene, bang bang, cutscene. Chápu, že i předchozí díly Maxe Payna byly vysoce narativní, ale tohle už je trochu přehnané. You can't have egg bacon cutscene and sausage without the cutscene.

Závěr

Max Payne 3 je vezmi zručně propracovaná akční řežba se zajímavým příběhem. Bohužel nepřináší nic nového a neokoukaného, takže je tak akorát na pomezí mezi hrami, které si zahrajete jednou a pak na ně zapomenete a hrami, které jste dohráli desetkrát a stále na ně máte chuť. Záleží tedy jen na vašem vkusu. A když náhodou nevytřískáte žádný příjemný zážitek z Maxe Payna trojky, třeba ve vás alespoň vzbudí touhu zahrát si starší díly.