Rok se s rokem sešel a máme tu opět říjen. Ubuntu 14.10 vyjde za chvíli, tak abych si zatím měl s čím hrát a co rozbíjet, vyzkoušel jsem si technologické preview Microsoftího nového operačního systému. Co mě tedy na nových Windows zaujalo?
8.1 + 1 = 10
Tak předně mě zaujal samozřejmě název. Proč po Windows 8, respektive 8.1 vychází Windows 10? Marketing se snaží ukázat, jak jsou nové Windows o krok napřed? Nebo se někdo chytil vousatého vtipu „Why was six afraid of seven“? Ne. Obecně akceptované, ale Microsoftem oficiálně nepotvrzené vysvětlení je o mnoho přímočařejší. Lidi jsou prostě lenošní dobytci. Tedy především programátoři a jiní lepiči kódu, kteří si chtějí usnadnit práci vynecháním pár řádků. Spousta programů totiž potřebuje identifikovat, na které verzi Windows běží, a podle toho spustit ten či onen kus kódu. A spousta programů k tomu používá funkci typu startsWith(), která prostě a jednoduše porovná, zda řetězec operačního systému začíná patřičnými znaky. Pro Windows 95, 98 a 98 SE se to dá sfouknout něčím jako
osName.startsWith("Windows 9")
Spusťte však stejný kód na systému o 7 generací novějším, který se náhodou jmenuje Windows 9. Hilarity ensues. A rozhodně to není ojedinělý případ.
Návrat krále
Start menu je zpátky, hurá. Microsoft zřejmě vyslyšel prosby a nadávky a po návratu startovacího čudlíku ve Win8.1 vrátil i celé Start menu. To v sobě nyní snoubí použitelnost a efektivitu klasického Start menu Windows 7 s interaktivností a fluidností Start screenu z Windows 8. Pokud jste však stihli konvertovat a jste nyní příznivci epileptického blikání při přepínání mezi plochou a start obrazovkou, můžete si trhnout checkboxem a Start menu zpátky nahradit Start screenem. Pokud by tahle jediná featura byla už ve Win8 nebo 8.1 určitě bych neváhal s upgradem až do letošního jara.
Virtuální plochy
Na svém služebním laptopu mám jakýsi těžce přiohnutý RHEL 6. Jelikož denně pracuju s hromadou aplikací, nástrojů a vzdálených serverů, rozstrkám si je po svých čtyřech pracovních plochách a pak jen klávesovou zkratkou Ctrl+Alt+šipka běhám po plochách, jak zrovna potřebuju. Na každé ploše mám lištu a na ní titulky všech oken umístěných na příslušné ploše. Nic víc ani míň. Podobný koncept by se mi na Windowsech zatraceně hodil, protože na své vývojářské mašince mívám otevřených klidně i 40 oken zaráz a při dostatečné různorodosti aplikací už to ani Windowsovské seskupování tlačítek lišty nezachrání. Sysinternals na to sice mají nástroj, nudně nazvaný Desktops, který jakési virtuální plochy vytvářet a spravovat umí, ale při práci s ním je až žalostně vidět, že se jedná o docela hrubý hack Window Desktop Manageru a že takovéto používání Windowsovských ploch původně rozhodně nebylo zamýšleno. Takže cože to Win10 vlastně umí? No, vlastně nic. Virtuální plochy nejsou plochy v pravém smyslu slova. Jsou to spíš jakési skupiny oken, které můžete zobrazovat a schovávat naráz. Na jedné virtuální ploše tedy v liště vidíte i všechny ostatní aplikace na všech ostatních plochách. Máte-li tedy stejný problém s přemnoženými okny, virtuální plochy Windows 10 vám jej nevyřeší. Ale do RTM mají Windows ještě chvilku času, takže mám ještě naději.
Mám vokno
Když už jsem začal s plochou a WDM, za zmínku stojí vylepšení přilepování a skládání oken, které ve Windows 10 nově umí lepit okna do rohů, takže pokud máte dostatečně velký monitor, nebudete omezeni pouze strohým „doprava“ a „doleva“, ale můžete si obrazovku rozdělit do čtyř segmentů.
Další změnu najdete u omalovánko-aplikací (Microsoft tomu zakázal říkat Metro UI a já nevím jak jinak tu hrůzu nazvat), které teď WDM umí spouštět jako klasické aplikace v okně. Kontextové menu takové aplikace vypadá odlišně od normálního desktopového, nicméně je to další smysluplný krok kupředu, pokud Microsoft opravdu chce vývoj operačních systémů vést nezávisle na platformách způsobem One ring to rule them all.
Poslední znatelná změna v lůku a fílu je, že zmizely různé okraje mezi panely ovládacích prvků a také okraje u oken. Ony tedy úplně nezmizely a jsou pořád stejně široké jako u Windows 8, ale jsou průhledné, takže opticky zmenšují velikost okna, ale nemusíte honit pixely, když chcete okno roztáhnout nebo zmenšit.
Výkonná mušle
Je už zvykem, že s každou novou major verzí Windows poskočí i verze Windows Management Frameworku a s tím i verze PowerShellu. Ve Windows 10 tedy najdeme PowerShell 5.0. Ten například přináší podporu instalace modulů a cmdletů z online repozitářů. Říkají tomu OneGet a principiálně je to podobné jako NuGet z Visual Studia 2013.
A ani starý dobrý příkazový řádek nezůstal nepovšimnut. Po dvaceti letech vývoje dostal do vínku přímo killer feature. Je konečně možno jej myší roztáhnout do šířky. Ale to ještě není všechno. Někdo z vývojářů pravděpodobně už alespoň jednou v životě viděl linuxový terminál v GUI, protože novému a lepšímu příkazovému řádku je teď možno nastavit průhlednost okna. A to pořád ještě není všechno. Nový a lepší příkazový řádek umí vybírat text po řádcích a ne po blocích jak tomu bylo doposud. Ještě dalších dvacet let vývoje a možná z něj bude opravdu užitečný nástroj. A dokonce i bez chyb v načítání proměnných prostředí.
A tak dále
Díky rychlejšímu vývojovému cyklu nejsou změny v nových Windows tak drastické ani početné. Za zmínku možná ještě stojí verze kernelu, která je v Technical Preview uvedena jako 6.4.9841.0. A pak možná ještě podpora HTTP 2.0 v IE11, která nahradila SPDY/3, dostupný ve Windows 8.1, ale to už je spíš k ostatním Microsoftím aplikacím a ne přímo k operačnímu systému.
Zatím tedy oné Windows vypadají jako použitelný systém. Pokud kluci ušatí doladí použitelnost virtuálních ploch, pak se na Windows 10 snad začnu i těšit, nebo co.