Po několika letech netrpělivého vyčkávání konečně vyšel Red Hat Enterprise Linux 7. Slibuje hromadu vylepšení a nových featur na poli cloud computingu a virtualizace, což je oblast, která v posledních letech rozhodně není zanedbatelná. Mimo to také přináší několik novinek zajímavých i pro běžné domácí uživatele.

Enterprise

Kolem KVM a virtualizace je v poslední době docela živo. Trojkový linuxový kernel v posledních verzích přidává jednu optimalizaci za druhou a na výkonu a škálovatelnosti je to rozhodně znát. RHEL 7 stále používá KVM, ale začíná pokukovat po softwarových kontejnerech, které umožňují přetahovat aplikace a komponenty jako kočka koťata z jednoho systému na druhý bez toho, abyste se museli starat, co že to vlastně potřebujete za platformu a jestli na ní vaše aplikace pojede či nikoliv. Momentálně se v tomto směru zájem Red Hatu točí kolem platformy zvané Docker.

RHEL 7 je podle slov společnosti Red Hat o poznání rychlejší než jeho předchůdce. Při plnění Online Transaction Processing (OLTP) úkolů má jeho výkon vrůst až o 11% a u Java aplikací dokonce až o 25%. Vzhledem k tomu, že z vlastní zkušenosti vím, jaký nárůst výkonu a snížení spotřeby systémových prostředků přinesl update z Javy 6 a na Javu 7, docela se těším na nějaké benchmarky z reálného světa.

Z dalších nových enterprise záležitostí stojí za zmínku podpora Microsoftího Active Directory. Samba 4 už sama o sobě v kombinaci s pár dalšími produkty vydala za celkem slušnou a místy i použitelnou náhradu Windowsí domény, takže se ani nebudu moc divit, když klesnou prodeje Windows Serveru tak moc, až se z Redmontu začne hrozit prstem a právníky. Dále RHEL 7 implementuje různé vyfikundace na téma management frameworků, monitoringu a vzdálené konfigurace. Jmenovitě pak OpenLMI a Performace Co-Pilot.

Linux

Podíváme-li se pak přímo na systém samotný, nová verze ctí tradici přehazování výchozího filesytemu, takže v RHEL 7 je ext4 nahrazeno souborovým systémem XFS. Nechápu tedy úplně proč, protože ext4 má v reálném použití prokazatelně lepší výkon, ale prý to má co dělat s tím, že XFS zvládá pracovat s většími soubory a většími svazky. Běžně teda se soubory nad 16 TB nedělám, ale asi nejsem typickým uživatelem.

Jádro systému pak povýšilo na verzi 3.10.0-123, což je u Red Hatu téměř bleeding edge, protože větev 3.10 je pouze jeden rok stará. Čím si ale trochu nasrali do hnízda je adaptace systemd. Ne že by ta myšlenka, která za systemd stojí, byla vyloženě špatná, ale způsob jejího provedení je přinejmenším nešťastný a pánové Pottering a Sievers tomu se svým přístupem moc nepomáhají. Jednak se systém nestartuje tak často, aby bylo potřeba závodit v tom, jak rychle se spustí (sysvinit ze SSD disku umí taky nabootovat za 4 vteřiny), ale hlavně si nedovedu představit tu hromadu konzervativců odkojených na BSD, jak si přepisují svoje init skripty a vůbec se učí co je na čem závislé a jak to celé funguje. Následujících pár měsíců teprve ukáže, jak dobré rozhodnutí to bylo.