Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou Vám řeknu, že tento počin z dílny Obsidian Entertainmentu patří mezi jeho nejhorší. Netuším, co se kde zvrtlo, zda bylo málo peněz, času nebo vývojářů, ale Dungeon Siege 3 kvůli své nedotaženosti rozhodně herní zážitek roku není. Je to docela škoda, protože Dungeon Siege I a II byly velice vydařené gamesy, s perfektním příběhem, propracovaným prostředím a nápaditými herními mechanikami a člověk by řekl, že zrovna Obsidian Entertainment na tom nic zkazit nemůže. Vždyť právě oni jsou známí tím, že vezmou první díl cizí hry a vyrobí pokračování, která na kvalitě rozhodně neztrácí. Zářnými příklady jejich tvorby jsou třeba Neverwinter Nights 2, které se dočkalo i dvou datadisků, Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords nebo Fallout: New Vegas, který je daleko zdařilejší než jeho starší bratříček Fallout 3.
Příběh
Příběh samotný navazuje na předchozí díly a odehrává se asi 150 let po Dungeon Siege. Po válce legií se desátá legie stala mocnější než království Ehbu. A protože průšvihy na sebe nikdy nenechají dlouho čekat, král Ehbu byl zabit a vraždu přišili právě desáté legii. Lidem se samozřejmě moc nelíbilo, že jim desátá legie do všeho kecá i přesto, že král je mrtev. A tak jistá Jayne Kassinder, uvedla věci do pohybu a poštvala východní Ehb a celou Azunitskou církev proti desáté legii. I přesto, že desátá legie měla mezi svými členy ty nejlepší z nejlepších, početnému vojsku Jayne Kassinder se rovnat nemohla. A tak, Lucas Montbarron, potomek Lady Montbarron (protagonistka prvního Dungeon Siege, známá též jako „Farmářka“) a poslední z rodu Montbarronů, musí dát věci do pořádku, znovu sestavit desátou legii a očistit její jméno. A Jayne Kassynder mu to za pomoci žoldáků, vojáků, Archonů a všelijakých jiných stvoření rozhodně ulehčit nehodlá.
Herní mechaniky
Ale proč je Dungeon Siege 3 tak špatný? Možná to bude hlavně proto, že se honosí titulem „Dungeon Siege“ a hráč pak očekává hodiny zábavy u epické podívané posazené na rozhraní a herní mechaniky podobné Dungeon Siege I a II. Ale ouha. Žádné skilluj-to-co-používáš se nekoná. Stejně tak žádné upíjení lektvarů dle potřeby a jejich slévání. Vlastně se nekonají vůbec žádné lektvary, protože místo nich padají z NPC léčivé a manu doplňující orby. Systém levelování a skillování abilit je zmatený a tak zjednodušený, až je vlastně složité vypiplat si postavu podle svých představ. Navíc mi při hraní přišlo, že postup o level dále trvá pořád stejně dlouho, nezávisle na tom v jaké fázi hry jsem a co tam dělám. Kamera má na RPG až příliš omezené možnosti, takže nebýt minimapy, mnohdy nevidíte ani kam vlastně jdete a co tam na vás čeká. Ovládání soubojů je také přinejmenším nešťastné a i jejich obtížnost mi přišla trochu nevyvážená. Jednou si podáte hromadu třiceti nepřátel s prstem v nose a hned za rohem vás jedno NPC stříská do bezvědomí.
Prostředí
Abych ale jen nehaněl, musím uznat, že Dungeon Siege 3 má překrásné herní prostředí. Engine, jaký Dungeon Siege 3 používá, sice není úplně perfektní, takže slabší počítače se při přehršli efektů budou trochu vztekat, ale na dnešních strojích si barvitosti lokací užijete. Nenajdete tu žádnou sadu prefabrikovaných dlaždic, ze kterých je poskládán každý druhý dungeon, takže se vám lokace moc rychle neokoukají. Modely i textury jsou dostatečně různorodé a dostatečně podrobné, aby místa, kterými procházíte, působila uvěřitelně. Trochu mě zamrzelo, že v rámci zjednodušování a zrychlování spádu hry jsou lokace až nepřirozeně lineární. Například celé obrovské a majestátní hlavní město Stonebridge je tu zpracováno jako jediná dlouhá ulice. A honby za truhličkami poschovávanými v postranních uličkách si taky neužijete.
Postavy
Úplně nejlepší grafickou práci ale vývojáři odvedli na postavách, převážně pak ženských. Tam se erotickou fascinací skutečně nešetřilo. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale kdyby se kluci Obsidianští místo tvarování vnad více věnovali jiným aspektům hry, udělali by líp. Postava Katariny pak totiž získává privilegium být stálým členem družiny, protože každej chlap, co nechce v družině vyvinutou černovlásku s plnými rty, oblékající si podvazky a korzet, schopnou složit protivníka jednou ranou na sto metrů, musí být zákonitě divnej. Mě navíc okouzlila i svými ironickými poznámkami a tím, že ve většiě dialogů, které přidávaly „influence“, se mnou sdílela názor. Naopak u mužských postav je občas patrné, že pocházejí ze stejného modelového základu a grafici si nedali moc práce se změnou výšky postavy či tvaru těla a obličeje. Tým, který byl zodpovědný za dialogy, byl pravděpodobně složen ze samých indiánů, protože v dialozích jsou často pedantsky vyslovována celá jména i s přízvisky. Ze sta výskytu jména „Jayne Kassynder“ jsem nějakou jeho zkrácenou formu viděl snad dvakrát a to i přesto, že je naprosto jasné, o kom je řeč. Dialogy samotné jsou rozvětvené dostatečně na to, aby si člověk vybral. Výběr, podobně jako v SW: KotOR II, ovlivňuje sympatie členů vaší družiny, ale jen málokdy váš výběr ovlivní děj hry samotné. Žádný Mass Effect nebo Dragon Age v tomto směru nečekejte.
Shrnutí
Takže abych to shrnul, Dungeon Siege 3 je pěkné hack’n’slashoidní RPG, s hezkou grafikou, zajímavým, i když lehce stereotypním příběhem, poměrně dobrou hratelností a dobou hraní, ale skalním příznivcům Dungeon Siege bych raději doporučil třeba DeathSpank. Ten to alespoň nemyslí vážně.